Na tuto stránku se postupně pokusím (po vzoru některých svých kolegů chovatelů) doplnit nějaké informace o naší chovatelské stanici (kdo vůbec jsme, co chceme, kam jdeme- resp. kam se nezadržitelně po hlavě řítíme, čím krmíme, jak bydlíme.... a co si o tom všem myslíme). Názory na některé záležitosti se samozřejmě postupem času mění, neb zkušeností i nejrůznějších praktických postřehů přibývá... budu se snažit, aby i moudra prezentovaná zde byla v souladu s mým aktuálním přesvědčením:)))

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

A začneme v tradičním duchu....... jak to všechno začalo a kam jsme se to proboha dostali?!? aneb

Z historie naší chovatelské stanice

 Náš příběh je totožný s příběhem většiny chovatelů.. Jako malá holka jsem velmi obdivovala staré slepé morče naší sousedky a zatoužila jsem po vlastním (tedy nemuselo být nutně staré a slepé...:) Chtěla jsem prostě JAKÉKOLIV MORČE). Mé obrovské přání se mi splnilo v den mých jedenáctých narozenin, a to v podobě vyplašeného morčecího samečka plemene ,,přibližně rozeta", kterého táta pořídil ve zverimexu za celých dvacet korun. Morčák dostal jméno Mates. Užil si se mnou chudák svoje (oblékání do svetříčků pro panenky, vození v kočárku, výlety na kole....)....

Po smrti Matýska již naše rodinka sháněla psa, takže se další morčátko nekonalo. Přišlo tedy pár nemorčecích let. Ale poté, co jsem se z rodné Příbrami odebrala na střední školu až do Kraslic, strávila tam nějakou tu chvilku na internátu a poté se přesunula do podnájmu..... kde to bylo tak znepokojivě neživé..... dostala jsem nápad......Měla jsem v plánu navštívit nejbližší zverimex, ale mělo to háček, nejbližší zverimex byl možná tak někde v Německu, Kraslice byly tehdy bez zverimexu (mimochodem, jeden se tam otevřel asi za rok... jakožto ostřílený morčatář a nadšenec jsem v něm okamžitě našla příjemnou brigádu k průmyslovce....teda až na čištění voliér....fůůůj)... ale vraťme se zase zpátky- zverimex nikde, ale internet už kupodivu v Kraslicích byl.... podívala jsem se tedy do zvířecí inzerce na internet. Jedno morčátko se mi na první pohled zalíbilo, takové pěkně střapaté.. tak jsem se vyrazila podívat k chovatelce, že si u ní nějaké takové pěkné zamluvím. Do oka mi padla trojbarevná rexice Adélka, naše velevýznačná morčecí dáma, někteří z vás ji možná pamatujete z výstav, bylo to nápadně krásné zvíře. O jejích kvalitách věděla samozřejmě i její chovatelka, kdo jiný než předsedkyně klubu chovatelů morčat Andrea Kroftová. Když jsem u ní s otevřenou pusou stála v předsíni a zírala na tu záplavu rexů, vrazila mi do ruky přihlášku do klubu:) A tak jsem se stala chovatelkou. Tedy formálně.... jinak se za chovatele (tedy takového, který šlechtí a myslí chov vážně) nepovažuju dosud, a to už od mé první návštěvy v CHS AndyMar uplynulo opravdu hodně vody (oficiální chovatelskou stanicí jsme se stali začátkem roku 2005).

Původní plán byl takový, že si samičku nechám nakrýt kamarádky samečkem (excelentním vořechem)a nechám si pak miminko- holčičku, a budu mít tedy morčinky dvě, aby jim nebylo smutno. Jenže původní plán počítal s nějakou rypatou angorou ze zverimexu, ne se samicí úchvatného plemene a výstavní kvality (Andrea prostě předvedla vynikající práci co se týče náboru nových členů:), takže jsem Adélku přihlásila hned na první výstavu na kterou to šlo (a hned z té výstavy jsme si dovezli pohárek) a začala jí shánět odpovídajícím způsobem ušlechtilého ženicha.. no a pokračování je jasné: už to jelo. Nastěhoval se k nám ženich, ale nejen on, rovnou se svojí dcerou, kterou jsem k němu dostala jako bonus (a nedokázala jsem říci ne).... a mezitím se mi ještě zželelo jedné samičky, která byla v inzerci v sekci "daruji" a označena jako neplodná (mimochodem jde o Babynku, šťastnou mámu šesti nádherných vrhů:) .......a tak dále a tak dále. Postupem času se moje morčecí smečka solidně rozrostla, a to jak o zvířátka výstavní, tak o morčátka, kterých mi bylo z různých důvodů tak líto, že jsem si je prostě musela nechat. A tak to pokračuje dosud:)

Mezi tím vším jsem ještě i s morčákama stihla několikrát změnit adresu, přesunout se z Čech na Moravu.... Teď nás najdete kousek za Brnem. Což původně vůbec nebylo v plánu, ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné:) Název Matadel Bohemia už nám zůstal.... na Matadel Moravia ho měnit nehodlám, bůhví, co bude za rok:)

 

Naše chovatelské cíle

 Použít v souvislosti s naší chovatelskou stanicí termín ,,chovatelský cíl" by mohlo být některými chovateli (těmi, kteří chovatelství berou opravdu vážně) vnímáno jako provokace nebo nemístná drzost....:) Každý druhý vrh mazlíkovský, nových zvířat málo.... ony se potom ty chovatelské cíle realizují jen velmi pomalu, případně vůbec.... a nyní tedy k tomu, proč tomu tak je:

Na prvním místě je u nás etika chovu a pohoda našich svěřenců. Takže mám jen tolik morčat, kolik opravdu bez problémů zvládnu (z hlediska prostoru, veterinárního dohledu i kvalitní stravy), vyhýbám se příbuzenské plemenitbě a tak dále:) Připočteme- li k tomu moje měkké srdce, které mi nedovoluje nechávat ve zverimexech polámaná morčata bez srsti a podobná nebožátka... a dále třeba fakt, že se mi příčí prodávat dospělé zvíře které u mne prostě už nějaký pátek bydlí, ač se ukáže být do chovu nevhodné.... tak je závěr jasný- na nové super chovné jedince nezbývá skoro žádný prostor:)

A v tomto omezeném prostůrku se pak naše chovatelská stanice věnuje především plemeni anglický rex+ hladké RG, a aby to nebylo tak fádní, produkujeme ročně ještě zhruba dva vrhy červeno- bílých dlouhosrstých:) Rexe chovám hlavně v červenobílém provedení, ale kdyby snad byl do budoucna trochu prostor a čas, moc se mi líbí i kresby tan/lux/fox. Všechny naše odchovy s PP dosahují běžných kvalit morčete s PP (někdy je líp a někdy hůř, jako všude). Rozhodně se při prodeji vždy snažím co nejpečlivěji posoudit nadějnost konkrétního jedince a nepodsouvám začínajícím chovatelům špatné zvíře s tím, že je to bůhvíjaká výhra a skvost. Snažím se prostě o fair-play a myslím si, že si v tomto ohledu zatím nikdo neměl důvod stěžovat.

Zbytek našich odchovů tvoří potomci našich mazlíčků zachráněných ze špatných podmínek a morčat, ke kterým jsem přišla různými originálními náhodami.... jejich miminka jsou morčátka bez původu, ale stejně dobře živená a stejně dobře vybavená do života jako jejich urozenější kamarádi. A hlavně je každé jiné, mám ráda překvapení:)

Chovatelská stanice s třiceti krémovými hladkými, to by prostě nebylo nic pro mne........

 

 

Jak krmíme

Často odpovídám na dotazy ohledně krmení. Někdy se tazatelům jedná pouze o inspiraci, někdy noví majitelé nechtějí od nás koupenému morčátku doma udělat ,,potravní šok".. Ať už patříte k první či druhé skupině, zde najdete veškeré informace ;)

Každý chovatel krmí trošku jinak (takže toto mé povídání neberte jako dogma nebo všeobecnou zvyklost, je dost možné, že jiný chovatel by Vám poradil něco úplně jiného). I já jsem zpočátku krmila jinak než krmím teď.. ke konečnému krmícímu modelu jsem došla postupně sama, pouze za vydatného přispění mojí oblíbené metody "kouknu a vidím", nikoliv cizích rad nebo nějakých tabulek.

Mým zásadním poznatkem (nebo alespoň zatraceně vtíravým dojmem:) v oblasti krmení je fakt, že morčeti svědčí spíše jednotvárná strava. Samozřejmě při zachování obsahu potřebných živin. Ale ne žádné divočiny. Snaha o pestrost za každou cenu je u morčete spíše ke škodě, střeva pak jaksi ,,neví kam dřív", orgány jsou zbytečně zatěžované, mikroflóra ve střevech rozhozená a morče může mít zažívací potíže. Nejlepší je najet na určitý pevný režim, klidně i ,,chudší" a příliš se od něj neodchylovat. Nyní už nějakou dobu krmím v tomto duchu a opravdu mám pocit, že to je ta správná cesta.

Běžný jídelníček našich morčat vypadá zhruba následovně:

V teplých měsících- seno, kotel trávy, jablko/zelenina, ale nemusí nutně být někdy fungujeme výhradně na té trávě a seno k tomu na polechtání střev

V chladných měsících- seno, dva druhy zeleniny (jablka samozřejmě občas taky)

Občas dávám suché krmení (směsi, granule, vločky), v létě méně, v zimě více. Přechod mezi letním a zimním jídelníčkem je samozřejmě plynulý.

 

...a ještě jedna veledůležitá poznámka, kteru je potřeba mít vždy na paměti: trávení morčete je ,,zkonstruováno" tak,  že by ve střevech mělo pořád něco být. Morče v žádném případě nesmí hladovět, i třeba den bez jídla může napáchat  životu nebezpečnou škodu.  

teď podrobněji k jednotlivým druhům krmení: 

Hlavní dlabanec

 Základem morčecího jídelníčku je seno. A to není žádný můj výmysl, ale naprosto neodiskutovatelný fakt. Díky vysokému obsahu vlákniny udržuje v chodu střeva a významnu měrou přispívá k obrušování stoliček (ty se brousí v podstatě samy o sebe a ne ,,o seno"; seno je na broušení dobré z toho důvodu, že se musí hodně žvýkat a čelist ,,jede na plné obrátky", nikoliv proto, že by bylo nějak extra tvrdé apod.). Krmíme- li morče senem (což by měla být samozřejmostí), můžeme se v klidu vybodnout na sledování vlákniny v granulích a jiných krmivech (jak někdo občas radí), protože v senu je stejně vlákniny nejvíc, a má-li ho morče k dispozici neustále, což by mít mělo, pak vlastně žádná vláknina v granulích není potřeba. Bazírování na vysokém obsahu vlákniny v granulích mi připadá naprosto ,,vedle", protože mají-li granule vysoký obsah vlákniny, znamená to, že je to vlastně podrcené slisované seno. A za podrcené slisované seno přece nemusíme platit třeba 50 (i více) korun za kilo, že:) Morčáci si seno umí podrtit taky a ještě si při tom obrousí zubiska.

Pro alergiky, astmatiky a průduškáře mám tip, na kterém sice není nic objevného, ale možná ne každého to napadne (já jsem to taky moc neřešila, dokud jsem se po jedné mimořádně ,,podařené" dodávce sena málem neudusila)- chtějte seno otavové. Je z druhé seče, a neobsahuje tedy travní květy. Pro morčata je o něco méně vhodné (je měkčí, takže stoličky tolik nepracují), ale víc jim chutná. A pokud by mělo používání tvrdšího ,,prvního" sena pro chovatele nést nějaká zdravotní rizika, je otavové seno jistě odůvodnitelný ústupek. Vím, o čem mluvím.   

 V teplejších ročních obdobích je vhodným krmivem samozřejmě veškerá ,,tráva". Tedy nejen tráva jako taková, ale všechny možné rostliny (mlíčí, jetel, vojtěška, řebříček), je možné s ní nahradit i větší část přídělu sena. Ale seno by mělo být v jídelníčku vždy, i v létě.

Jedovatých bylin je u nás naprosté minimum, naučte se, jak rozpoznat pryskyřník.. a ten zbytek co roste na nejbližší louce je patrně zcela bezpečný;) ale když si nejste jistí, tak raději jen tu pampelišku a trávu, že:)

Pozor na překrmení bobovitými rostlinami (jetel, vojtěška), ve větším množství mohou nadýmat.

Mokrá tráva po dešti nevadí, ale zapařená být v žádném případě nesmí.

Ovoce a zelenina   .......nebo spíš zelenina a ovoce:)

Důležitou složkou potravy č.2 je zelenina (ovoce). Morčata u nás dostávají 2- 3 různé druhy denně. V sezóně, když je dost trávy, to se zeleninou tak nepřeháním, tráva ji zastoupí... 

U zeleniny a ovoce vždycky všem dávám naráz jeden druh, aby nedocházelo k situacím, že je jeden vybíravec přežrán jablky a druhý řepou... prostě aby byly živiny rovnoměrně rozděleny:). Morče může baštit v podstatě všechno (kromě brambor, ty by se dávat neměly kvůli solaninu), ale méně je někdy více a pro ovoce to platí dvojnásob.

Ze zeleniny dávám hlavně takové ty sušší druhy- mrkev, červenou řepu (to, že by se neměla dávat březím samicím kvůli riziku potratu je bohapustá blbost, zeptejte se našich samic), krmnou řepu, celer a  zelí, které je podle mne (zastíněno zahraničními dusičnanovými saláty nejroztodivnějších tvarů) velice nedoceněné, protože je velmi zdravé. Dále papriky a občas kapustu, kedlubny, špenát nebo brokolici, žádné velké extravagance.

Velice oblíbené okurky nejsou podle mého názoru úplně vhodné, protože z nutričního hlediska jsou poměrně bezvýznamné a akorát zatěžují ledviny, a na těch supermarketových už není zdravého asi opravdu nic. Ale  to neznamená, že by morče nemohlo okurku dostat, třeba přerostlé nakladačky jsou prima krmení, ale morčata by je neměla žrát po kýblech, ale spíš na chuť.

Z ovoce jsme po zralé úvaze skončili jen u jablek a velice výjimečně hrušek (když jich v opuštěném sadu najdu hodně a je mi líto, že by shnily:), jiné ovoce prakticky nedávám a morčata podle mne o nic nepřichází.

Akorát v létě občas rozdělím trochu melouna nebo slupky z něj, ale to je celkem zanedbatelné.

Ze zahradních pokladů je možno dávat kopr, rybíz, angrešt, hrách (celé lusky... nebo klidně celé rostliny, ale ne nějaké hromady, aby se morče nenadmulo.. platí i pro zelí, kapustu, brokolici a kedlubny). A nebo třeba mangold. V určitém obdbí je možné pohodlně nakrást kukuřici, močata ji mají ráda i se šustím.

U zeleniny a ovoce je potřeba mít neustále na paměti, že rychle vyhnané supermarketové výpěstky nemusí být vůbec košer. Doporučuji krmit zeleninou českého původu, protože máme poměrně přísné normy. Oproti tomu zelenina polská je naprosto zabijácká a nelze ji doporučit ke konzumaci ani lidem, natož něčemu tak malému a citlivému, jako je morče. Žebříčku nebezpečné zeleniny ale vévodí saláty (nejen polské), které též doporučuji v jídelníčku morčete absolutně vynechat (vyjma doma vypěstovaných). Saláty do sebe natahují opravdu úctyhodné množství dusičnanů a jiných ,,dobrůtek" z hnojiv, a ještě můžou být postříkané látkou proti ovadání, což může vést k závažnému poškození zdraví zvířete nebo rovnou k úhynu. Nevidím žádný důvod proč by se toto mělo riskovat, takže preventivně nekrmit salátem rozhodně není na škodu... i pokud nemáte strejdu zahrádkáře, tak v supermarketu vyberete spoustu bezpečnějšího krmení, a hlavně českého. Třeba již jednou vzpomínané zelí.

Zmínkou o strýčkovi zahrádkářovi se volně dostávám k jedné mé osobní poučce, a totiž té, že pokud máte v rodině nebo okolí nějaký důvěryhodný nechemický zdroj zeleniny, je vhodné ho využívat i za cenu chudšího jídelníčku, morčatům to vůbec enbude vadit (spíš naopak, jak jsem psala v úvodu, jednotvárný jídelníček -pokud se neskládá ze sena a vody:) jim svědčí).

Já to tak dělám, v teplých měsících krmím téměř výhradně tím, co posbírám za vesnicí na vycházkách se psem v jednom opuštěném sadu který chemii v životě neviděl a na své zahradě, morčata prospívají dobře a zbytečně se jim nezanáší tělíčka chemií.

Slušnou alternativou k nějakému osobnímu sběru jsou trhy, kde prodávají výpěstky nejrůznější malopěstitelé a kde se dá i dohodnout velice solidní cena. Tímto děkujeme všem hodným prodavačům zeleniny v Brně na Zelném trhu, kteří fungují jako moc milí sponzoři a nechávají nám polámané mrkve, povadlý špenát, malé papriky a všechno možné co se neprodá zcela zdarma:)

 

A nyní k těm méně důležitým složkám...

Suché krmení

 Častou chybou začínajících chovatelů je plná mistička směsi zrní a k tomu tři druhy tyčinek rozvěšených po kleci.. pak se všichni diví, že už mazlíčka jeho nožičky skoro neunesou. Suché krmení by mělo být pro dospělá doma chovaná morčata spíše doplňkem potravy, úplně stačí jedna/ dvě lžíce za týden, a v případě nadváhy s klidným svědomím vynechat úplně. Pro kojící samice, mláďata, morčata ,,ve vývinu" (tak do půl roku věku) a venku chovaná zvířata je ale zrní vítaným zdrojem energie. Zeleniny a sena u nás dostávají všichni stejně, ale v případě zrní se držíme právě výše uvedeného- venkovní morčata ho v chladnějších obdobích mají každý den, kojící samice s mláďaty a dorostem (ať už jsou doma nebo venku) také, a kdo není ani v jedné kategorii, má smůlu. Ale i těm šťastlivcům, co něco chroupou denně, dáváme jen tolik, kolik sní víceméně hned. Žádné vrchovaté misky se u nás nekonají. A jaké ,,zrní" máme na mysli? Jsme věrni značce Apetit, krmíme jejich směskami i granulemi, dále se u nás baští granule značky Berkel. Občas dáváme pšenici (mezi našimi morčaty velmi populární), oves, ovesné vločky,.... A vše, co se u nás objeví (vážené směsky z Hornbachu, nejrůznější krmiva která vyhrajeme na výstavách, dárečky od morčecích návštěv...)... Je opravdu celkem jedno, jakou značku u směsí zvolíte.... klidně sáhněte po levnější variantě. Superdrahé směsky sice budou asi o chlup kvalitnější, ale jejich cena tomu neodpovídá. Takový zázrak to zase není. V pár hrstech rostlin které natrháte na louce je vitamínů víc.  Dále u nás slaví úspěch placičky Delikan, ty taky kupujeme (stejně jako krmiva Apetit a Berkel) po obřích pytlích přímo u výrobce, morčáci je milují. Jsou trochu tučnější, ale naši sportovci to v létě vyběhají ve výbězích, a v zimě se jim kalorie zase hodí pro zahřátí. Někdy kupujeme i granule čistě vojtěškové, ty sice morčonům chutnají méně, ale zase jsou v nich látky které jinde nejsou, tak ať je změna.

Další kategorií suchého krmení jsou různé ,,obrušovače zubů a jiné křoupací lahůdky". Na zahradě máme třicet jabloní, takže zubatci dostávají větvičky, rádi z nich ožírají kůru a někteří frajeři je žerou celé (že, Balaro). Zhruba jednou za 14 dní dáváme  tvrdé pečivo, a když je příznivá konstelace, pochutnávají si morčoni místo na chlebu na morčecích tyčinkách.

Různé dropsíky, bonbónky, polštářky a bůhvíjaké morčecí pamlsky, dobrůtky a doplňky nekupujeme vůbec. Když se u nás nějaké objeví (výhra na výstavě, dárek od hodné návštěvy- díky díky), tak jsou ovšem nadšeně zchroupány, ne že ne.

Vitamínové doplňky

Zastávám názor, že pokud má morče dost čerstvého krmení (ovoce, zelenina a v sezóně všechno možné co roste venku), a není nemocné, žádné umělé vitamíny nepotřebuje. Úspěšně jsme bez umělých vitamínů fungovali několik let, a opravdu se vůbec nic nedělo. Teď, když máme morčata venku, jsem ale povolila a občas nějaký ten vitamín dostanou, ať nám v těch mrazech nenastydnou- konkrétně přidávám do napájecí vody Acidomid (přípravek který funguje jako prevence střevních parazitů a bakteriálních chorob), případně Harmonic K (pro Buvola, který vodu s Acidomidem zatvrzele odmítá pít). Občas naši chovanci dostanou granule Berkel (s vysokým obsahem vitamínu C), zeleninu čas od času posypu roboranem. Ale nic z uvedeného nepodáváme pravidelně. Co se týče Acidomidu, nepřipadá mi úplně normální, aby morče pilo celý život kyselinu, byť slabou; Harmonic K i roboran beru spíš jako přilepšení. Takže pořád celkem vojenský režim . A vidíte, pořád žijeme, rodíme a odchováváme:)

 

Jak naše CHS pomáhá morčatům v nouzi

 Jak již bylo řečeno (a jak byste jistě sami postřehli:), máme rádi všechna morčata bez rozdílu věku, národnosti, smýšlení i barvy srsti:) A proto nám není lhostejné, když nějaké morče trpí....

 

 

 

Zde je malá galerie morčátek, kterým jsme ZACHRÁNILI ŽIVOT (mnohým dalším jsme poskytli domov, když se o ně jejich majitelé už nemohli -anebo nechtěli- starat)

-ještě bych chtěla zdůraznit, že i když jsou některá ze zachráněných morčat s PP a mají tudíž nějaké ,,příjmení", u žádného nedošlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu v jeho mateřské chovatelské stanici!!!!

-fotky jsou z větší části z období, kdy už došlo ke zlepšení stavu morčete, případně k úplnému uzdravení.... na focení některých morčat v době kdy se k nám čerstvě dostala jsem neměla žaludek

 

 Honzík

 

Odkud: pražský Hornbach

V čem byl problém: velmi těžká avitaminóza (morčákovi byla původně diagnostikována dokonce přeražená páteř, tak si to jistě dovedete představit)- totálně ztuhlé klouby, zdeformované dlouhé kosti, podvýživa

Jak to dopadlo: Honzík se ze svého stavu kupodivu dostal- pomohlo masírování a nathování nohou a podávání zvýšených dávek vitamínu C a B-neuronu po dobu jednoho měsíce; nožičky jsme uvedli do provozu, ale zůstaly zdeformované; Honzík zůstal u nás a vede se mu skvěle:)

 

 Čert

Odkud: pražský Hornbach

V čem byl problém: svrab, těžká avitaminóza- ztuhlé oteklé klouby, bolesti, podvýživa, poranění

Jak to dopadlo: U Čerta jsme postupovali stejně jako u Honzíka (masáže a natahování nohou, vitamín C, B-neuron)+ píchnutí Ivomecu a antibiotika. Nožičky naštěstí zdeformované neměl. Vyrostlo z něj obrovské silné morče které jsme si nechali.... dlouho nám dělal maskota...:) bohužel už tu s námi není.

 

 

 

 Vasili Drinopol (Jurášek)

Odkud: prodejna Pet Center v pražské Metropoli Zličín

V čem byl problém: těžká avitaminóza- neschopnost pohybu, otoky kloubů, podvýživa; nemocné šlachy na nohách, silná kokcidióza, četná vnější poranění

Jak to dopadlo: I Jurášek se ze svého trápení kupodivu dostal- za pomoci antibiotik, kokcidiostatik (Aldifal), B-neuronu, vitamínu C a masáží nožiček. I jeho jsme si nechali. Podařilo se mi zjistit chovatele, takže jsme dodatečně obdrželi PP a Jurášek se skvěle uplatňuje jako chovný samec.

 

 

 Kožlánek č.1

Odkud: výstava drobného zvířectva v Kožlanech 2005

V čem byl problém: ač vážil něco málo přes 100 gramů, byl nabízen v prodejní části výstavy (ne v prodejní části ZO chovatelů morčat, ale u kožlanských chovatelů) s tím, že ,,když přece žere pevnou stravu, kojit nepotřebuje". Dítěti které by si ho pořídilo na mazlíčka by patrně během pár dnů umřel, tak putoval spolu se svým bráškou (na fotce pod ním) k nám. Také byl zavšivený. Ale opravdu HODNĚ.

Jak to dopadlo: Kožlánek byl odvšenkován a dokrmen uměle, po získání rozumné váhy jsem ho darovala za pořizovací cenu jako mazlíčka. Pokud vím, vede se mu dobře:)

 

 

 

 Kožlánek č.2

Odkud: výstava drobného zvířectva v Kožlanech 2005

V čem byl problém: stejně jako u jeho brášky (viz výše) příliš časné odstavení od maminky+ notně parazitů k tomu:)

Jak to dopadlo: Stejně jako jeho bráška zesílil a odcestoval coby mazlík. Bohužel už není mezi námi, ale měl krásný život v péči zodpovědné majitelky.

 

 

 

 Klárka

Odkud: zverimex v Kraslicích (!!! jde o výborný zverimex- morče tam donesla jeho nezodpovědná majitelka a u mne skončilo právě proto, že bylo ve špatném stavu a nemohlo se proto umístit do prodejny)

V čem byl problém: Celková slabost a vyčerpání, neléčené záněty v očích (kvůli tomu Klárka oslepla), ukousnuté ucho, k tomu kožich plný dravčíků a všenek

Jak to dopadlo: aplikovali jsme antibiotika, a pokusili se zachránit oči, což se nepodařilo. Klárku jsme si nechali, díky dobré výživě se dala báječně dohromady a ani slepota jí nijak nevadí. Později jsem jí jedno oko musela nechat vyoperovat úplně. I po tom všem je Klárka stále dobře naložená a čiperná, raduje se ze života.

 

 

 Vojtík

Odkud: brněnský Hornbach

V čem byl problém: pořádná avitaminóza- nepohyblivé nateklé klouby, podvýživa, svrab

Jak to dopadlo: jako obvykle dobře:) Svrab jsme zlikvidovali, Vojtíka nadopovali B-neuronem a céčkem a nožičky rozhýbali. Darovala jsem ho jako mazlíčka k dalšímu morčeti. Později jsem kluka i s jeho morčecí kamarádkou zahlédla v inzerci, tak doufám, že skončil v dobrých rukách:-/

 

 

Madlenka

Odkud: brněnský zverimex (v Černých Polích)

V čem byl problém: ve všem.... Madlenka byla po mláďatech, vážila ale jen něco přes 300 gramů. Neměla skoro žádnou srst, byla samý strup a hodně hubená. Dále měla zlomenou nohu a zraněnou pánev.

Jak to dopadlo: V rámci možností dobře. Se zlomeninami už nic dělat nešlo, tak dostala Ivomec, svoji teplou bedýnku s hromadou jídla, a tím byla léčba vyřízena. Časem se dala dohromady, srst narostla, váha se zvýšila.... Madlenku jsem chtěla darovat na mazlíka, ale nakonec jsem to nedokázala a zůstala u nás:)

 

 

 (zeshora)

Quinta od Evelíny

Zuzi z Málkovic (+Nanuk Matadel Bohemia:)

Laskia z Cavia Zahva

Odkud: od nezodpovědné chovatelky

V čem byl problém: v celkově mizerné péči.... všechny holky byly podvyživené, unavené, s kožními problémy, s průjmem, vypadaly na umření, Zuzi ještě k tomu byla březí

Jak to dopadlo: K záchraně stačila v podstatě jen pestrá strava+ klasika typu Ivomec a antibiotika. Teddinky po vyléčení všech neduhů zamířily do CHS Ruticula, rexičku Zuzi jsem po dohodě vyslala zpět do její rodné CHS a rexíka Nanuka, který se Zuzi narodil (velmi slabý a neduživý, přežil jen silou vůle.... ale dohnal to) jsem prodala jako mazlíčka.

 

 

 Piškůtek

Odkud: brněnský Hornbach

V čem byl problém: velmi špatná kondice, podvýživa, zranění/vrozená vada nožičky

Jak to dopadlo: starý dobrý B-neuron a céčko, krmit, krmit, krmit.... a je to:) S nožičkou už nic dělat nešlo, ale i tak se Piškůtek stal skvělým mazlíčkem. K nové majitelce se odstěhoval spolu se Sněhulákem.

 

 

 

 

 Sněhulák

Odkud: brněnský Hornbach

V čem byl problém: těžká avitaminóza (totální neschopnost jakéhokoliv pohybu, obrovské otoky kloubů, podvýživa) 

Jak to dopadlo: skvěle! Podle fotky by nikoho asi nenapadlo, že se takové morče ještě někdy postaví na nohy. Zase pomohl B-neuron, céčko, poctivé rozhýbávání a natahování nožiček.... a Sněhulák se po pár týdnech změnil k nepoznání. V naprostém pořádku odjel dělat radost jako mazlíček spolu s Piškůtkem.

 

 

Verunka (alias Trojzubec)

Odkud: brněnský Hornbach

V čem byl problém: celkově velice špatná kondice zaviněná dlouhodobým strádáním, možná i dědičné zatížení (prapodivná stavba těla), podvýživa, deformace nožiček (patrně z nedostatečného krmení), extrémní lámavost zubů

Jak to dopadlo: Verunku jsme se pokusili dát dohromady alespoň tak, jak to její omezené možnosti dovolovaly. Docela se to podařilo, vypadala už celkem dobře a dokonce se jí přestaly lámat její tři zuby. Život jí ale bohužel stála díra po čtvrtém zubu, do které se jí dostala infekce, která přes krk nepozorovaně zasáhla hrudník a začala likvidovat důležité orgány. Nedokázali jsme jí pomoci, těšila nás jen několik měsíců.... více o ní v sekci "vzpomínáme".

 

Mája  

Odkud: zoomarket v Brně na Staré osadě

V čem byl problém:  hlavně avitaminóza, kvůli které nemohla na zadní nožičky, jinak byl její stav celkem dobrý; pokud by se ale v obchodě zdržela o pár dnů déle, nic pěkného by ji asi nečekalo

Jak to dopadlo: Výborně. Nožičky se uzdravily a Mája odjela dělat společnost jedné neduživé skinničce, která potřebovala kamarádku:)

Zachránili jsme ještě dalších deset kousků, informace o nich prozatím v novinkách (kdo hledá, najde), sem je doplním později;-)